Kdy pomůže možnost snadno stanovit účinnost přímých orálních antikoagulancií
Dabigatran představuje účinný a studiemi i klinickou praxí ověřený preparát z kategorie nových perorálních antikoagulancií s nutností užívat ho 2× denně.
Nicméně nabízí jisté benefity, které jej, zejména v případě některých pacientů, favorizují před ostatními molekulami z této lékové skupiny.
Anamnéza
Pacientka je obézní žena ve věku 61 let. Rodinná anamnéza je stran kardiovaskulárních onemocnění negativní. V prosinci 2023 byla pacientce diagnostikována paroxysmální fibrilace síní. Dále je léčena pro arteriální hypertenzi, dyslipidemii a vertebrogenní algický syndrom. Užívá telmisartan (80 mg, 1–0–0), hydrochlorothiazid (25 mg, 1–0–0), atorvastatin (20 mg, 1–0–0), Detralex (500 mg, 2–0–0). Nekouří a alkohol užívá příležitostně. Lékovými alergiemi netrpí.
Rizikové faktory
Pacientka je obézní, její BMI je 31,4. Dále trpí hypertenzí a poruchou metabolismu lipidů.
Nynější onemocnění
Pacientka byla odeslána do kardiologické ambulance pro zjištěnou fibrilaci síní s přiměřenou komorovou odpovědí, prakticky symptomatickou jen mírným poklesem tolerance zátěže. Arteriální hypertenze byla dobře korigovaná, tyreopatie byla vyloučená.
Objektivní vyšetření
Pacientka je normotenzní obézní žena, v klidu eupnoická, s normální náplní krčních žil. Krkavice jsou bez šelestu, štítná žláza je nehmatná, akce srdeční je klidná, nepravidelná, se systolickým šelestem na mitrální a aortální chlopni 2/6 stupně. Dýchání je bez městnání, čisté. Břicho je nad niveau, s klidnou jizvou po cholecystektomii, játra i slezina jsou nehmatné. Renální tepny jsou bez šelestu, dolní končetiny jsou bez otoků se známkami incipientní chronické žilní nedostatečnosti, periferní pulzace jsou plné.
Diagnóza
Fibrilace síní, nevalvulární.
Průběh terapie
Pacientce byla nasazena antikoagulační terapie dabigatranem v dávce 2× denně 150 mg a bylo jí vysvětleno dávkování, potřeba užívání s jídlem a nutnost dodržování léčby za účelem dostatečné prevence kardioemboligenní cévní příhody při relativně krátkém poločasu účinné látky. Při kontrolním vyšetření mimo ostatních laboratorních parametrů bylo stanoveno také aPTT s výsledkem 1,4. Pacientka byla znovu poučena a motivována k co nejlepší adherenci k nasazené terapii. Při další kontrole po půl roce byla hodnota aPTT 1,02 a zároveň byl pozorován i nesoulad v množství dosud předepsaného množství medikace a délce léčby. Pacientce byla znovu vysvětlena nutnost adherence k léčbě, nicméně po měsíci byla hospitalizována na Neurologické klinice pro ischemický iktus, který byl řešen naštěstí s velmi dobrým efektem trombolýzou. Pacientka byla následně bez reziduálního neurologického nálezu propuštěna, od té doby se její aPTT pohybuje v rozmezí 1,5–2,0.
Závěr
Možnost jednoduchým způsobem stanovit účinnost léčby dabigatranem formou běžně a rychle dostupného koagulačního testu z něj činí molekulu preferovanou nejen v případě podezření na malcompliance pacientů k terapii. Jeho velkou výhodou je rovněž relativně snadná dostupnost specifického antidota, kterým lze v emergentních situacích, jako jsou urgentní operace nebo traumata, rychle zvrátit jeho antikoagulační účinek.
